I když je 16 druhů pozemních veverek, nejčastěji chovaným druhem u nás je burunduk páskovaný. Původní domovinou burunduků je oblast Euroasijské tajgy (od jihovýchodního Finska až po Japonsko). Burunduka páskovaného můžeme nejčastěji spatřit v oblastech mezi Beringovým a Bílým mořem, v Mongolsku, Japonsku nebo Číně. Kde žije ve smíšených nebo jehličnatých lesech. I přesto, že se nazývají pozemní veverky, netráví na zemi celý život ale střídavě se vyskytují na stromech a střídavě na zemi. Na šplhání po stromech jsou velmi dobře přizpůsobeni, stejně jako na chůzi po zemi. Jedná se o dost teritoriální zvířata, které v zajetí chováme buď jako jednotlivce nebo nejčastěji v párech. Pokud chceme vytvořit vetší skupinu, je to už práce pro zkušenější chovatele vzhledem k jejich teritorialitě.
Tělo burunduka bez ocásku měří okolo 15cm a ocásek je dlouhý asi dalších 10cm. Váhově se burunduci pohybují v rozmezí od 60 do 120g. V přírodě se dožívají kolem 5 let, ale v zajetí v dobrých podmínkách se dožívají i mnohem vyššího věku. Jejich srst je šedohnědě zbarvená s přechodem do šedé a na zádech mají pět tmavohnědých pruhů. Pozemní veverky mají velké lícní torby, do kterých jsou schopny schovat velké množství potravy a měli bychom dávat pozor, aby se jim lícní tvorby nezalepily. Jedná se o denní živočichy, kteří jsou aktivní hlavně v ranních a dopoledních hodinách.
Burunduci jsou dost nároční na prostor a proto nejsou vhodnými kandidáty do klece po křečkovi nebo morčátku. Minimální rozměry jejich ubikace by se měly pohybovat okolo 50 x 50 x 100 cm pro jednoho jedince. V případě, že se rozhodneme chovat skupinu, měla by klec mít minimální rozměry 2 x 2 x 2 metry. Samozřejmě čím větší prostor můžeme burnudukovi nabídnout, tím lépe. Každá správná klec by pak měla obsahovat domeček na spaní (každý jedinec by měl mít svůj vlastní), větve na šplhání, misku na jídlo a vodu, popřípadě napáječku, a různé prostředky pro zábavu v podobě žebříků, prolézaček nebo hamaků. Jako podestýlku lze využít podestýlky používané pro chov drobných hlodavců, ale burundukům bychom měli dopřát také místo s čerstvou hlínou pro jejich potřebu „popelení“. Klec s burunduky umístíme do tiché a klidné části bytu, kde nebudou v průvanu ani na přímém slunečním světle. Burunduky chováme při pokojové teplotě, ale z důvodu zimování je vhodné je přes zimu dát do nevytápěné místnosti.
Základ krmné dávky tvoří jak rostlinná tak živočišná potrava. Rostlinná strava by měla v krmné dávce převažovat a využít můžeme směsi pro veverky přímo určené, popřípadě koupit jinou směs pro větší hlodavce. Směs pro veverky lze také namíchat a to z poměru olejnatých semen, obilnin, ovoce a zeleniny. Ze živočišné potravy můžeme podávat cvrčky, červy nebo sarančata. Některé veverky nepohrdnou ani syrovým hovězím masem. Pro doplnění minerálů je vhodné poskytnout veverkám různé minerální lizy a sépiovou kost.
