Psoun prériový má původní domovinu v oblastiod jižní Kanady až po severní Mexiko, kde lze ještě dnes spatřit v travnatých prériích, jak napovídá i jeho název. Do evropských zemí, se psouni dostávali dovozem z volné přírody, ale tento způsob byl dost nešetrný a zvířata byla převážena v hrozných podmínkách, proto byl dovoz zakázán. Jelikož touha po psounech v Evropě vzrůstá, jsou nynější mláďata, která jsou k prodeji, z odchovů v zajetí. Rozmnožování a odchov psounů v zajetí není nic jednoduchého a každoročně se podaří odchovat jen pár mláďat.
Psoun prériový patří mezi hlodavce většího rázu a obvykle dosahuje velikosti kolem 30cm a váha se pohybuje kolem 1kilogramu. Jeho tělo na hřbetě pokrývá pískově hnědá srst, břicho je spíše hnědo bílé a jeho málo osrstěný ocas v délce kolem 8-11 cm je zakončen černě zbarvenou špičkou. V zajetí se psouni dožívají v průměru 8 let, ale vše záleží na podmínkách chovu, v jakých se celý život vyskytuje. Mláďata se rodí pouze jednou ročně a to většinou v jarním období po cca 30 denní březosti.
Psoun prériový patří mezi denní hlodavce, je velmi společenský a proto byste si jeho koupi měli velmi dobře promyslet. V přírodě žije ve velkých společenstvích, kde vzájemný kontakt hraje velmi důležitou roli. Proto pokud budete mít jen jednoho jedince, je potřeba se mu maximálně věnovat a být s ním v neustálém kontaktu. Samotou velmi trpí a může to vést až k nemoci či úmrtí psouna. Pokud mu budete věnovat spoustu pozornosti, stane se z něj velmi milý kamarád, který vás bude považovat za součást své smečky, ale pozor, vždy by měl vědět, že vůdcem jste vy. I přes veškerou náklonnost k vám si zachová i své divoké pudy, proto byste měli vždy respektovat jeho přírodní potřeby.
Základní složku jeho potravy by mělo tvořit seno, které by mělo být po celý den k dispozici. Dále je možno podávat čerstvé a nejedovaté typy větviček, trávy, listového salátu či různé oddenky a hlízy. Dobré je zkusit psounům podávat i čerstvou zeleninu a ovoce, jako například jablka, brokolici nebo mrkev. Do jídelníčku lze také zařadit drobný hmyz popřípadě směs pro činčily nebo granule. Každopádně je vždy nutno dodržet pestrou stravu. Důležité je, aby však nebyli překrmováni a měli dostatek pohybu, jinak jim hrozí obezita. Samozřejmostí by také měl být neustálý přístup k pitné vodě, který může být buď v pítku, nebo miskách, záleží, na co je psoun zvyklý a hlavně bychom si měli být jistí, že vodu dokáže z dané napáječky přijímat. Psounům byste také měli poskytnout pomůcky na obrušování hlodáků buď v podobě větví ovocných stromů nebo různými hlodátky pro hlodavce.
Psouna je nejlepší chovat ve skupině, kde je jeden samec a několik samic. Chovat můžeme také samotného jedince, ale je třeba si uvědomit, že mu musíme věnovat hodně pozornosti. Je možné psounům postavit také venkovní výběh, který budou využívat za teplého počasí. Při jeho stavbě je nutno myslet na pevné základy, nejlépe z betonu, aby se nepodhrabali a neutekli. Doma lze psouny pouštět volně po bytě, ale je potřeba dávat pozor na jejich bezpečnost. Každopádně by měli mít i svou vlastní ubikaci a to v podobě klece, kdy minimální rozměry by měli být kolem 100x50cm. Nejlepší jsou víceúrovňové klece, například pro fretky. Součástí každé klece by měla být kvalitní podestýlka, domeček, miska s pískem (toaleta), misky, napáječka, seník a věci pro hlodání a zábavu.
Koupě psouna by měla být velmi promyšlená a nemělo by se rozhodně jednat o náhlý popud. Jeho chov je spíše pro zkušené chovatele s dostatkem volného času. I když se jedná o milé a společenské zvíře, pozor byste si měli dávat u nekastrovaných jedinců v době páření, kdy mohou být dokonce i agresivní a nejednou kousnout.
