Obzvláště, co se týče jeho sociálního a společenského života. Rozhodně to není mazlíček pro malé děti, která by jej nejraději pořád hladila a mazlila se s ním. Pískomil je velmi živý, rychlý a dost plachý. Proto i navykání na lidskou ruku je zdlouhavé a ne vždy se podaří. Pokud se svému pískomilovi hodně věnujete a současně mu dáváte dostatek odpočinku, zvykne si na vás jako majitele a dokonce pozná nejen váš pach ruky, ale už z dálky hlas, kterým na něj mluvíte. Rozhodně to není mazlíček, který se dá nosit v kapse při veřejné dopravě.
Další a velmi důležitou věcí, co by si každý začínající chovatel měl uvědomit, je to, že pískomil je velmi společenský tvor a vyžaduje společnost druhého pískomila. Spousta lidí, když zamíří koupit nějaké zvířátko, většinou vezme jen jedno. U pískomilů je to zásadní chybou. Samotný pískomil strádá a trpí nepřítomností svého druhu. Dokonce se dožívá o hodně nižšího věku i přes veškerou péči. Proto vždy kupujte dva pískomily, na prostor jsou stejně nároční jako jeden.
Pak se naskýtá otázka, jestli dva samečky či samičky nebo dokonce pár. V podstatě je jedno, které pohlaví se zvolí. V různých publikacích je spousta charakteristik, které by se měly brát s nadhledem. Nejde říct, že samičky se méně perou nebo že samečkové jsou přátelštější. Každý je jiný a může se stát, že samičky se budou kočkovat a že samečci budou úplně plaší, či opačně. Prostě je to jen náhoda, jaké má zrovna zvíře povahu.
Při rozhodnutí pro pár, by jsme si toho měli hodně rozmyslet. Pískomil může mít za rok až sedm vrhů po šesti mláďatech. A největší chybou je, když se pak sameček dá zvlášť od samičky a každý žije samostatně. Tohle je ještě horší varianta než je chovat od začátku o samotě.
Jsou zvyklý na kontakt se svým druhem a jsou schopni se stýskat k smrti.Proto je lepší nechat samečka u samičky a až jsou mláďata k odběru oddělit samečka s minimálně jedním mládětem a u samičky zas nechat mládě samičího pohlaví. Taky je hodně důležité si uvědomit, proč chci mláďata, jestli je to jen nějaký můj osobní rozmar a nebo je v tom vyšší cíl, např. chovatelství zajímavých barev. Také je dobré si zjistit jaký je zájem a poptávka. Někdy už ani zverimexy nechtějí mláďata a popravdě chovat je pro hada a zbytečně zatěžovat samičku porody taky není optimální.
Největším omylem, co se však stává je, že si lidé koupí prvně jednoho pískomila a následně si myslí, že mohou po nějaké době přidat dalšího. Tohle u pískomilů nefunguje. Jsou to zvířata velmi teritoriální a své území si brání. Seznamování a přidávání pískomilů je velmi náročné i pro dlouhodobé a zkušené chovatele. Někdy se vůbec nemusí zdařit. Dokonce se stává, že nezkušený chovatel dá k sobě úplně cizí pískomily, protože si myslí, že se nic neděje a dopadne to tak, že se navzájem zabijí a nebo mají takové zranění kterým podlehnou.
Takže zásadní rada zní vždy koupit minimálně dva současně, obzvláště pokud je mám jako své první pískomily a nemám s nimi žádnou zkušenost. A věřte, že z knih se toho moc nedozvíte.
