Historie
Birma vznikla křížením dvou plemen koček a to kočky perské, po které zdědila srst, a kočky siamské, po které zdědila zbarvení. Nejznámější dochované dokumenty o birmách existují od počátku 20.století. Jejich původ je však opředen legendou o tibetských mniších, kteří věřili, že duše jejich mrtvých se převtělují do těl sněhově bílých koček. Jeden z mnichů, zbožný láma Mun-Ha, byl vždy spatřen pouze s jeho oblíbeným kocourem. Při vraždě jeho majitele však kocour prošel změnou, kdy se mu nohy, obličej a ocas tmavě zabarvily, změně podlehla i barva očí, a změnila se na modrou. Zajímavostí bylo, že tlapky dotýkající se lámy zůstaly sněhové bílé.
Vzhled
Birma patří mezi středně velké a dobře osvalené kočky, které mají silnější a mohutnější stavbu těla. Rozhodně se nejedná o nějaké kočičí drobečky, váhově se pohybují kolem 4 kilogramů a výjimkou nejsou ani samci s váhou kolem 5 kilogramů. Tělo birmy je pokryto polodlouhou srstí, která na dotek připomíná hedvábí, jejich srst však není natolik hustá jako u koček perských.Nohy, ocas a obličejová maska jsou zbarveny tmavě, zbytek těla a tlapky jsou bílé až ke kotníkům.
Povaha
Birmy jsou přátelské kočky, které zcela přilnou ke své rodině, nevadí jim ani děti a jsou jejich dobrými společníky. Avšak vždy je nutno nenechávat zvíře s dítětem o samotě. Birmy patří mezi vysoce inteligentní kočky a nečiní jim problém naučit se spoustu dovedností, po své blízké osobě se snaží vše napodobovat a tak není výjimkou, že se naučí otevírat skříně či jiné dveře. Problém však nastává, pokud na ni nemá její majitel čas, birmy trpí samotou a potřebují neustálý kontakt s majitelem a jeho rodinou, na kterou jsou velmi citově vázány. I Přesto že nemají příliš silný hlas, patří mezi dost „ukecané“ kočky a často „rozmlouvají“ se svým majitelem. Birmám není vlastní agresivita ani útočnost a jsou schopny zcela klidně vycházet i s jinými domácími mazlíčky.
Péče
Vzhledem k její srsti je vhodné birmy pravidelně pročesávat a pečovat důkladně o jejich srst, aby nedocházelo k plstění. Zvýšenou péči o srst je nutno věnovat v době línání a před výstavou. Jinak pro ni platí stejná pravidla péče jako o jiná plemena zahrnující kvalitní stravu, dostatek pitné vody a lásky majitele. Pro zábavu nepotřebuje příliš drahé vymoženosti, je schopna se zabavit i s kočkovadlem nebo myškou po dlouhou dobu.
