Historie
Jedná se o plemeno, které vzniklo před několika lety a dalo by se považovat za velmi mladé. První zmínky pochází z 60. let ze Spojených států amerických, kdy se spářila krátkosrstá kočka s divokou kočkou bengálskou. Cílem tohoto křížení nebylo původně vyšlechtění nového plemene, ale fakt, že bengálské kočky jsou imunní proti viru kočičí leukémie a šlechtitelé chtěli tuto vlastnost přenést i na kočky domácí. I když se dařilo mít vrhy koťat, byli všichni kocouři z první generace neplodní a díky divoké povaze kočky bengálské se jednalo i o neochočitelné kočky. Původní plány by byly málem zmařeny, kdyby se o deset let později nepokusila americká chovatelka o nový pokus. Křížila pouze samičí jedince z první generace se samci domácích koček. I když se dařilo postupně problémy s chovem odstraňovat, stále se jednalo o kočky divoké povahy. Organizace FIFe uznala plemeno až v roce 1998, ale uznáváni jsou pouze jedinci, kteří po čtyři generace nemají divokého předka. Plemeno totiž není ještě zcela ustáleno a dodnes dochází ke křížení s divokou kočkou bengálskou.
Vzhled
Bengálské kočky mají na první pohled připomínat divokou šelmu, což se jim také daří, díky dlouhému a velmi dobře osvalenému tělu. Váhové rozpětí bengálských koček je velmi široké a pohybuje se od 5 do 10 kg. Hlava je v poměru k tělu malá a klínovitého tvaru. Oproti tomu oči jsou velké a barevně zlaté či zelené. Srst bengálských koček je velmi hustá, avšak jemná na dotek. Co se týče zbarvení, je možné najít kočky v barvě od pískově žluté po červenou. Jsou uznávány dvě barevné kresby, a to mramorovaná a tečkovaná, která obzvláště připomíná divokou šelmu.
Povaha
Díky svým divokým předkům se jedná o velmi aktivní a temperamentní plemeno, které by však nemělo mít v povaze agresi či velkou divokost. Mají v sobě velmi silně zakořeněný lovecký pud, takže nic neunikne jejich pozornosti, zvláště pokud je to možné honit a lovit. I když většinou mají rády kočičí a psí společnost, neplatí toto pravidlo pro jiné druhy zvířat. Pokud by měl být jejich společníkem hlodavec či pták, stane se pro ně spíš kořistí než dobrým kamarádem.
Péče
Bengálská kočka bude spokojená a šťastná, pokud bude mít dostatek prostoru a hlavně zábavy, kterou ji mohou vytvořit nejrůznější šplhadla. Je nutno myslet na její původ, takže se rozhodně nespokojí s ležením v měkkém pelíšku. S venkovním výběhem bývají také velmi spokojeny a sklony k útěku se u nich většinou nevyskytují, spíše si hlídají své teritorium. Co se týče následné péče, je obdobná jako o mnohých jiných plemen, zahrnující dostatek pozornosti a kvalitní stravy. Při zajištění všech jejich potřeb se z ní stává milá a inteligentní kočka, která si ráda přijde pro pohlazení.
