Svůj původ má britská kočka v kočce tzv. prostých lidí, kdy šlo o normální a zcela běžně se vyskytující domácí kočku, něco jako v našich podmínkách kočka evropská. Vzhledem k velkému zájmu o tzv. ušlechtilé kočky se její chov začal v domácnostech omezovat a stala se tak kočkou prostých lidí, kteří si vzácné perské kočky nemohli dovolit a přitom toužili po čistokrevné kočce. I když měly možnost chodit na výstavy, nikdy nedostaly takové hodnocení jako vzácné exotické kočky. Proto byl v roce 1901 založen klub domácích krátkosrstých koček, který funguje dodnes a pořádá výstavy a uděluje zvláštní ocenění právě domácím krátkosrstým kočkám. Domácí kočky však vypadaly různě a měly různé znaky, proto se rozhodli sjednotit je a vytvořit tzv. základní standart, který upřesňoval povolené barvy, vzhled a postavu kočky. Na tomto základu vzniklo plemeno Britské krátkosrsté kočky, která se postupem času zařadila mezi nejvíce chovaná plemena.
Jak tedy má správná britská kočka vypadat?
Britská kočka by měla být na první pohled dobře osvalená se silnou stavbou těla. Tělo by měly doplňovat krátké rovné nohy a kulatá hlava s malýma ušima, mezi kterými je viditelná mezera. Celou vizáž by měl dokončovat tlustý ocas, který se na konci zakulacuje. V dřívějším standardu se uvádělo, že má vypadat jako perská kočka s krátkou srstí. I přes svou mohutnost by měla kočka působit hbitým a živým dojmem, ne jako „povalečská“ kočka.
Co se týká barev je standard dost nejednotný a neustále se uznávají nové a nové barevné varianty, které jsou v každé zemi a organizaci různé. Proto je možné spatřit kočky v barvě černé, modré či čokoládově, ale není výjimkou ani barva s mramorováním nebo tygrováním. Opravdu se mezi britskými kočkami nachází nemálo barevných variant a typů.
Povaha
Povaha bývá z velké části dědičná a jen částečně se zformuje prostředím a zacházením s kočkou. Proto je dobré si velmi pečlivě prohlédnout rodiče vaší budoucí kočky a také se pozeptat na jejich povahu. Většinou se jedná o kočky, které jsou vyrovnané a přátelské. Dokonce patří mezi jedněch z mála koček, které jsou v rámci možností dost přizpůsobivé. To ovšem neplatí o všech a u některých koček může i přistěhování nového kusu nábytku vyvolat stres. I když jsou koťata velmi hravá a dovádivá, postupem času se obvykle zklidní a stanou se z nich kočky, které jsou schopny prospat i půl dne. Mají rády společnost své rodiny a rády se nechávají mazlit a hladit. Pokud jsou nespokojené, nedávají to najevo hlasovými projevy, spíše potichu strádají a pomalu se jim vytrácí radost ze života.
Pokud je kočka dobře socializovaná, vychází velmi dobře i s dětmi a psy. Ovšem i zde platí obecná pravidla, že pes musí být na kočky zvyklý a dítě se nesmí nechat nikdy bez dozoru.
Péče
Na péči nejsou britské kočky o nic náročnější než ostatní krátkosrstá plemena. Jsou schopny si částečně vystačit samy a nepotřebují nějakou přehnanou pozornost. Základem každé péče by měla být kvalitní strava a čerstvá pitná voda. V dnešní době není žádný problém tohle zajistit.
Důležitou součástí je péče o srst, která by se měla minimálně jednou týdně pročesat a v době línání i vícekrát za týden. Jinak se jedná o kočky velmi čistotné. Oči a uši by se měly čistit jen v případě nutnosti a to přípravky k tomu účelu určenými. Pokud má kočka výrazný slzotok či velmi viditelně špinavé uši je namístě zajít k veterinárnímu lékaři a vyloučit případná onemocnění. Stejně tak je vhodná návštěva lékaře, pokud se čistotná kočka stane nečistotnou, může to být u ní také projev onemocnění.
Správně by se také mělo pečovat o drápky a pořídit kočce dostatek škrabadel. Pokud i přesto má drápky dlouhé a rozhodnete-li se je ostříhat, svěřte první stříhání do rukou odborníka, obzvláště pokud jste to nikdy nedělali.
