Historie
Irský vlkodav je znám již z dob Římanů, tenkrát se tak ještě s největší pravděpodobností nejmenoval, ale velicí psi již byli používáni pro lov a hon zvěře. Ovšem, jak již jeho velikost naznačuje, byl výsadou jen bohatších vrstev, protože ty jediné byly schopné jej uživit. V jeho historii najdeme také období, kdy bylo plemeno na pokraji vyhynutí, i období rozkvětu. V dobách, kdy jich bylo velmi málo, se přikřižovali deerhoundi a dogovitá plemena, ovšem výsledek byl vždy velmi dobrý. Koncem 19. století byl irský vlkodav jako plemeno uznán anglickým kennel clubem a následně byl vytvořen plemenný standart, který platí s drobnými úpravami dodnes.
Vzhled
Irští vlkodavové na první dojem vždy upoutají svou velikostí, výška v kohoutku by se měla pohybovat nejméně okolo 79 cm u psů a 71 cm u fen. Jejich váha se pohybuje kolem 50 kilogramů v závislosti na výšce. Irští vlkodavové jsou velmi podobní deerhoundům, liší se však o něco těžší a statnější stavbou těla. Jejich ocas je dlouhý a je nesen v mírném oblouku. Hlava je dlouhá a zakončena mírně zašpičatělým nosem. Jejich tělo je pokryto drsnou a tvrdou srstí, která je měla chránit proti nepřízni počasí.
Nejčastěji se setkáváme s irskými vlkodavy v barvě šedé, existují však i jiné barevné kombinace, jako jsou například žíhaná, černá, červená či jsou dokonce irští vlkodavové i v barvě čistě bílé.
Povaha
I když vypadá irský vlkodav jako stvořený k hlídání není tomu zcela pravdou. Většinou jsou to psi velmi přátelští, kteří svůj hluboký hlas používají velmi omezeně a opravdu jen ve zcela nutných případech. Jsou vyrovnaní a jejich povaha je ryze dobromyslná. Velmi milují svou rodinu a s dětmi vychází taktéž dobře, avšak vždy je nutno mít na paměti základní pravidla týkající se psa a dětí pohromadě. Stejně tak dobře vycházejí s jinými psy, problém může nastat až s jinými zvířaty v domácnosti, jelikož mají v sobě zakořeněnou loveckou povahu. Vzhledem ke své velikosti potřebuje i dostatek prostoru a pohybu, aby z něj vyrostl vyrovnaný a spokojený pes.
Péče
I přes svou velikost není irský vlkodav, co se týče pohybu, o tolik náročnější než jsou na tom jiná plemena psů. Důležité období v jeho životě, které nesmí být zanedbáno, je štěněcí a období růstu, kdy je potřeba nejen kvalitní a vyvážená strava ale i přiměřený pohyb, nikoli však přehnaný. Irští vlkodavové dospívají až ve věku dvou let, takže období dospívání a růstu je velmi dlouhé a hlavně je nutno naučit pejska všemu možnému dokud je relativně malý a je s ním lepší manipulace.
Jeho srst je nutno pravidelně vyčesávat a pečovat o ni, je vhodné párkrát do roka ji vytrimovat, aby se odstranila stará srst a nedocházelo tak ke kožním problémům. Hlavním a důležitým předpokladem je však pečlivý výběr pejska bez genetických vad a po kvalitních rodičích.
