Čím dál častěji je příčina v zevních parazitech, které napadají naše zvířecí miláčky bez ohledu na roční období. Mezi jedny z nich patři i svrab, který sice není tak častou chorobou, ale není radno jej podceňovat. Při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji. Nehledě na cenu léčby, proto je vždy lepší prevence.
Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité chránit před ním psa po celý rok. Svrab, který způsobuje parazit Sarcoptes canis se vyskytuje převážně u psa, ale mezi jeho další hostitele patří spousta psovitých šelem, včetně lišky. Někdy se objevuje také u koček a je přenosný i na lidi. Na kočkách a lidech je pouze dočasně, bez kontaktu s přirozeným hostitelem časem hyne.
Nejčastěji se parazit vyskytuje v hromadných a hygienicky zanedbaných chovech. Takové chovy jsou většinou silně promořeny a pak stačí jediný kontakt nakaženého psa se zdravím a parazita má také. Výjimkou není přenos parazita z prostředí, ve kterém se napadený pes, popřípadě kočka, předtím vyskytovali. Rizikem tak mohou být nejen veterinární ordinace, ale také psí salóny a další prostředí, ve kterých se pes může setkat s ostatními psy. Takže i když chováte svého psa v hygienicky čistém prostředí, může i on chytnou svrab.
Sarcoptes canis je drobný parazit kulatého těla s 8 kuželovitými krátkými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2-3 dny. Nejčastěji se vyskytují na řídce osrstěných místech, jako jsou slabiny, ušní boltec a další.
Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají druhotné změny na kůži, jako jsou povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace, která může zastřít příznaky samotného svrabu a pes je pak mylně léčen na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stádiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech.
Diagnostika onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v prvních stádiích. Pro započetí a diagnostiku je nutno navštívit veterinárního lékaře, který udělá hluboký kožní seškrab, ze kterého je možno svrab diagnostikovat. Ne vždy i při silné infekci se podaří zachytit daného jedince, pro potvrzení diagnostiky však postačí i záchyt larvy či trusu.
Léčba není jednoduchá a je potřeba její důsledné dodržování. Základ spočívá v ostříhání dlouhosrstých plemen, aby se přípravky dostávaly lépe na kůži, u krátkosrstých plemen to není přímo nutností. Následují koupele v závislosti na postižení kůže ve veterinárních šampónech, které léčí hlavně druhotné změny na pokožce. Pro léčbu samotného onemocnění je možná aplikace nejen injekčních antiparazitik, ale také antiparazitik ve formě pipet. Jestliže se pes neustále škrabe a hrozilo by tak zraňování pokožky, je možno svědění utlumit léky, které však mají spoustu nežádoucích vedlejších účinků, proto by jejich aplikace měla být krátkodobá s postupným vysazováním. Léčbu by měl vždy indikovat veterinární lékař a přípravky by se měly používat pouze dle jeho pokynů. Co se týče prostředí, ve kterém pes pobýval, je vhodné jej důkladně vydezinfikovat.
U lidí se svrab projevuje svědivými místy nejčastěji v oblasti rukou a trupu, které připomínají částečně i poštípání od blech. Jsou však více svědivé, zvláště v teplém prostředí. Každopádně vymizí, jakmile se jich zbaví váš zvířecí miláček. Při komplikacích je vhodné navštívit kožního lékaře.
Proto pokud se vám zdá, že se váš pes začal velmi intenzivně škrabat, navštivte veterinárního lékaře dříve, než zkusíte nějakou „zaručeně“ osvědčenou babskou radu nebo radu z internetu. Ne vše co svědí, může být alergie na krmivo, trávu, prach nebo jen reakce na šampon.
