Historie
Dalmatin je pokládán za velmi staré plemeno, na egyptských obrazech je možno spatřit psa podobného dalmatinovi, který byl nazýván egyptský chrt, ale plnil úlohu honiče. Z Egypta se díky obchodním cestám dostali tito psi na Jadran na území Dalmácie, kde si jej velmi vážili pro jeho inteligenci, nápaditý vzhled a hlavně pracovitost. Protože byl Jadran ve středověku známý jako obchodní křižovatka, nebylo pro dalmatina nijak složité rozšířit se velmi rychle po celé Evropě a proto je znám a vídán na středověkých výjevech z celé Evropy. Znám byl také svým mnohostranným využitím, kdy se používal buď jako ohař nebo honič, ale také jako pohraniční pes a u bohatších vrstev společnosti byl využíván jako kočárový pes či doprovod při jízdě na koních. Dalo by se říct, že byl využíván dle dané situace a potřeby člověka a neměl pouze vyhraněné uplatnění, což jej udrželo na vrcholu dlouhou dobu. Oficiálního uznání a standartu se však od FCI dočkal teprve až v roce 1890.
Vzhled
Dalmatina si asi nelze splést s jiným plemen, protože má velmi typické zbarvení, kdy se na čistě bílém podkladu vyskytují skvrny velikost 2 – 3 cm buď černé či jantarové barvy. Skvrny by se neměly slévat do velké plochy, ale měly by být krásně jednotlivě ohraničeny. Jejich srst je přitom krátká, hustá a lesklá, na dotek hladká.
Celkově se jedná o vyššího psa, který v kohoutku dosahuje v průměru 55 cm a jeho postava by měla být svalnatá ne však těžkopádná a či hrubá, je spíše charakteristický atletickou postavou, která značí jeho aktivitu a vytrvalost. Váhově se pohybuje od 23 do 32 kilogramů, ale je důležité spíše celkové vzezření a odraz výšky než striktně trvat na váhové kategorii. Hlava je v lebečním základu mezi ušima dost široká, čelo by mělo být bez vrásek. či jsou živé a posazené mírně od sebe, uši se směrem dolů zakulacují do špičky. Ocas by neměl být nesen příliš vysoko ani nízko, měl by se rovnoměrně zužovat a konec by měl být zakončen špičkou.
Povaha a potřeby
Přes svou rozmanitost ve využití si dalmatin zachoval přátelskou a veselou povahu, má rád společnost a proto se velmi často objevuje jako rodinný pes, kdy si svou rodinu brání i proti případným nepřátelům a na každou podivnou věc upozorní. Jedná se o plemeno inteligentní, které je však současně tvrdohlavé, proto je nutná dobrá výchova, láskyplná a současně vedená pevnou rukou majitele. Není známo, že by dalmatinové byli agresivní vůči jiným psům, ale i zde se mohou vyskytovat výjimky a vše je spojeno se správnou socializací, výchovou psa od mládí a jeho zkušenostmi. rotože se jedná o čilé, aktivní a vytrvalé psy, což dokazuje jeho dřívější využití jako kočárového psa či psa doprovázejícího majitele na koni, hodí se spíše pro sportovně založenou rodinu, která vyjíždí na kola, jdou si zaběhat či jen tak na delší procházku. Rozhodně jej neuspokojí pouze několikaminutová procházka či výběh za domem. Plemeno je možno využívat v psích sportech jako je agility, či dogdancing, kdy si užije spoustu legrace a pohybu nejen pes, ale i vy.
Péče o dalmatina není nijak náročná, stejně jako u každého psa platí dobrá a vyvážená strava a dostatek vody. Důležité je však pravidelnější péče o srst buď navlhčeným hadrem či rukavicí, protože plemeno pouští chlupy po většinu roku. Důležitý je také správný výběr rodokmenu a hlavně kontrola zdravotního stavu. U dalmatinů je známá vrozená hluchota, která se bohužel u mnoha zvířat kloubí s bílým zbarvením srsti. Další možným problémem u dalmatinů jsou močové kameny, které jsou u nich oproti jiným plemenům častější kvůli defektu v metabolismu kyseliny močové.
Zajímavost, kterou jsou dalmatinové známí a které jste si mohli všimnout také ve výše zmíněném filmu je, že se rodí zcela bílí a časem se vybarví do typického vzhledu.
