Historie plemene sahá mnoho let zpět a mnozí historikové se domnívají, že obrázky chrtů na egyptských malbách patří právě salukám. V arabských zemích je totiž dodnes brán jako „dar od Boha“ a proto se těší mnohým privilegiím, která se normálním psům nedostávají. V dřívějších dobách jako jediné plemeno jezdili na koních, aby se před honem neunavili a nepálily je tlapky od rozpáleného písku. Dokonce se traduje, že štěňata byla kojena ženami a velmi chráněna, aby je nikdo neukradl. Saluki totiž nebylo možno jen tak koupit, jediná možnost, jak je získat, byl dar. Zajímavostí také je, že plemeno jako jediné nebylo považováno za nečisté a dokonce mohlo obývat stany se svými majiteli. Do Evropy se dostal Saluki poprvé v 19. století a to prostřednictvím prince Abduhy z Arábie.
Povaha
I přes svou věrnost a lásku k pánovi nikdy nezapomene svůj původ a své lovecké instinkty. Pokud chcete mít stoprocentně poslušného psa, z perského chrta jej rozhodně nevytvoříte. Při jeho výcviku musíte brát ohled na jeho inteligenci a samostatnost. Dalo by se říct, že bez lásky a pochopení si cestu k salukám nenajdete, proto je důležité k nim přistupovat jako k pravým osobnostem. Na první pohled působí aristokraticky, důstojně a hrdě, ovšem stejně tak dokážou být hraví a živí, často vás překvapí svou energičností i po velmi náročném dnu. Také by se dali charakterizovat jako velmi čistotní psi, kteří mají rádi teplo a vyvýšená místa pro svůj odpočinek. Někteří chovatelé také tvrdí, že saluki postrádají typický psí zápach, což je možná důvodem, proč nebyli v arabských zemích bráni jako tzv. „nečistá zvířata“.
Obvykle se také nejedná o bázlivé a agresivní psy, ovšem je nutno počítat s jejich rezervovaností vůči cizím osobám a nebo předmětům, se kterými se ještě neměli možnost setkat.
Vzhled
Saluki působí celkově dojmem lehce stavěného psa, jakoby přímo stvořeného pro pohyb. Jejich výška se pohybuje v rozmezí od 58 do 71 cm, feny by samozřejmě měly být o něco menší. Váží obvykle zhruba od 18 do 24 kg, samozřejmě záleží na typu a konstituci psa. Je možné potkat dva typy saluk a to dlouhosrstou variantu, pro kterou je charakteristická dlouhá srst na uších, loktech a ocasu, nebo krátkosrstou variantu. Hlava by měla být dlouhá a úzká s hnědýma až oříškovýma očima. Typickým znakem jsou dlouhé a rovné nohy, které jsou výrazně osvaleny. Co se týče barevného rázu, nejsou saluki svým standardem nijak omezeny. Můžete se tak setkat se salukami jednobarevnými stejně tak jako s trikolorními, každé zbarvení má na své kouzlo a vždy dokreslí celkový vzhled trochu jinak.
Péče
Péče o saluki není nijak zvlášť náročná, neměl by si ji však pořizovat člověk, který sedí celý den doma. Nepotřebují mít každý den běh na 20 km, ale pro svůj spokojený život potřebují tito psi více pohybu než jiná plemena. Ovšem plno chovatelů říká, že když je venku počasí, že by psa nevyhnal, saluki opravdu nevyženete, mají rádi teplo a pohodlí. Péče o srst není nijak časově zvláště náročná, stačí častěji pročesávat a pravidelně o ni pečovat stejně jako u jiných plemen. Pokud máte velmi aktivního jedince, měli byste přihlédnout ke kvalitnímu a výživnému krmivu a také se velmi často může stát, že se zrovna vaše saluki bude chovat aristokraticky i ke krmivu a bude dosti vybíravá.
V podstatě by se na tohle plemeno dal použít citát: Saluki není plemeno. Saluki je životní filozofie. A kdo se bude této rady držet, dokáže s nimi vytvořit krásný a harmonický vztah.
