Historie
Jednotliví grifonci (belgický, bruselský a brabantík) jsou dnes uznáváni jako samostatná plemena, ale historicky se jedná spíše o tři varianty jednoho výchozího plemene. Jejich původ je situován do Belgie a za praotce plemene je považován malý hrubosrstý pes, který zde působil coby lovec krys a myší ve stájích. Přesný seznam plemen, která se podílela na vzniku grifonků není znám, předpokládá se však vliv pinčů, mopsů, kníračů a malých španělů. I přesto, že je jejich vznik dodnes opředen záhadami, na konci 19. století vznikly jejich první plemenné standardy a od té doby jsou hrdými zástupci psích plemen.
Vzhled
Ačkoli jsou grifonci řazeni mezi malá společenská a toy plemena, nejedná se o žádné drobečky, na které by se bál člověk sáhnout, aby jim neublížil. Svým celkovým vzezřením vzbuzují spíše dojem malého psa robustnější stavby, který se ničeho nebojí a jen tak něčeho se nelekne. Postava by měla být spíše kvadratická a délka těla by měla zhruba odpovídat kohoutkové výšce. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí od 20 do 30 cm a váhově se grifonci pohybují okolo 3-6 kilogramů, což je dáno mohutnou kostrou a také kohoutkovou výškou. Nejcharakterističtější částí celého těla je pravděpodobně hlava s velmi krátkým čenichem a téměř lidským výrazem. Jejich oči jsou velké a kulaté, nikdy by však neměly být příliš vystouplé či vypouklé. Uši jsou vysoko posazené a v polovině překlopeny dopředu. Ocas by měl být nošen vysoko, nikdy by však neměl být položen na hřbetě nebo na něm být stočený.
Grifonci se liší hlavně barvou a strukturou srsti, kdy bruselský a belgický grifonek mají srst delší, hrubou a lehce vlnitou s podsadou. Základní úpravou takové srsti by mělo být trimování. Oproti tomu grifonek brabantský neboli brabantík má srst krátkou, na dotek hrubou a měla by přiléhat k tělu. U bruselských grifonků je povolena barva červená nebo načervenalá a černé zbarvení je povolenou pouze na delším osrstění hlavy. Oproti tomu pro grifonka belgického je povolena barva černá nebo černá s pálením, kdy pálení musí mít jednotnou sytou barvu. Brabantíci se mohou vyskytovat v barevných variantách belgického a bruselského s černou maskou v obličeji.
Povaha
Grifonci jsou od přírody velmi zvědaví a nic neunikne jejich pozornosti. Paří díky tomu mezi dobré hlídače. Neměli by být bázliví ani agresivní. Své rodině jsou velmi oddaní a to platí hlavně o jejich pánovi, kterého by nejraději nespustili za celý den z očí. Jedná se také o velmi inteligentní pejsky, kteří se rádi učí novým věcem, a jejich výchova není příliš složitá. Pozor byste si měli dát, abyste je příliš nerozmazlili, jak se to u malých psů často stává. Z původně hodného a přátelského tvora můžete vychovat agresivního a dominantního jedince, vyžadujícího veškerou vaši pozornost. Grifonci obvykle vychází dobře nejen s dětmi, ale respektují i jiné psy či zvířata v rodině. Pro jejich dobrou učenlivost, hravost a akční povahu s nimi jde dělat spousty psích aktivit, jako jsou například agility či canisterapie. S grifonkem získáte akčního, veselého a nerozlučného kamaráda.
Péče
Péče o srst není u brabantíka nijak zvlášť náročná, stačí sem tam prokartáčovat. U bruselského a belgického grifonka je péče o něco náročnější, kdy by se měla skládat z pravidelného kartáčování minimálně jednou do týdne a minimálně dvakrát do roka by se měla trimovat. Trimování je důležité pro zachování struktury srsti a ta by se rozhodně neměla holit strojkem. Důkladná péče by se měla věnovat srsti kolem očí a uší, aby nedocházelo k zarůstání a dráždění. Co se týče výchovy, není nijak náročná a s láskou a vzájemným porozuměním vytvoříte brzo krásně sehraný tým. Stejně tak na pohyb nejsou grifonci nijak extra nároční, rozhodně by však neměli celý život trávit na gauči.
