Domovem rýžovníka šedého jsou Filipíny, Indonésie a jižní oblast Číny. Zde obývá nejen stepi, ale i zemědělské oblasti, kde jak již název napovídá se nejčastěji vyskytuje na rýžových polích. Domorodci jej spíše než za krásného ptáčka považují za ničitele jejich úrody.
Rýžovník patří do čeledi astrildovitých a vyznačuje se hlavně velkým a silným zobákem. I když bylo vyšlechtěno několik barevných mutací, základní zbarvení mají spíše černé s různými přechody k modrošedé. Spodní část těla mají mírně červenou a okolí ocasních per je bílé. Na první pohled vás však zaujmou bílé lícní skvrny, které přímo září v tmavém pozadí.
Rozlišit samce od samice je velmi obtížné a určeno spíše zkušeným chovatelům. Zkušené oko dokáže rozlišit samce od samice pomocí velikosti zobáku, kdy samci jej mají větší.Typickým rozlišovacím znakem v dospělosti je však zpěv samečka. Velikostně se obě pohlaví pohybují okolo 13cm.
I když se jedná na první pohled o drobnějšího ptáka, potřebuje velkou a prostornou ubikaci. Minimální rozměry klece pro 1-2 rýžovníky by se měly pohybovat okolo 80x50x60cm. v případě, že nebude mít dostatek prostoru pro pohyb, může si svou nelibost vybíjet na ostatních obyvatelích klece či bude střádat a chřadnout. Chovat rýžovníky můžeme nejen v domácí voliéře, ale také ve voliéře venkovní, kde jsou schopni pobývat po celý rok. Pokud mají dobrou aklimatizaci, suché a relativně teplé místo, které je uchrání před mrazy. Venkovní prostorné voliéry je možno zvolit také jako voliéry pro několik druhů. Jiné druhy ptáků ve společné voliéře by neměly být menší, protože rýžovníci by je mohli začít terorizovat. To stejné se bude projevovat, pokud bude jejich klec příliš malá. Pokud jste tedy začátečník, volte raději jedno druhovou obsádku voliéry a vždy se snažte zamezit i sebemenším bojům ve skupině. Ideální teplota, při které by se měli rýžovníci chovat je okolo 19°C. Každá ubikace by měla obsahovat dostatek míst pro odpočinek, budou také spokojeni za pestré vybavení v podobě větví. Rýžovníkům bychom také měli nabídnout možnost očistné koupele.
Hlavní složku jejich potravy tvoří drobná semena, která mohou zahrnovat lesknici, proso, neloupanou rýži, lněné semínko, popřípadě směsi těchto drobných semen. Jako přídavek k semenům, je velmi vhodné přidávat zelené krmivo, ovoce či naklíčená semena. Pokud jim budeme chtít do jídelníčku zařadit něco nového, je vždy lepší s návykem začínat opatrně. Samozřejmostí je přítomnost pitné vody a minerálních doplňků.
Co se týče odchovu, nejedná se o nijak náročné ptáky. Zvláštností je, že nově vyšlechtěné barevné mutace jsou o něco úspěšnější v odchovech, než jejich přírodní forma. Důležité také je, aby se jim při hnízdění dopřál klid a mohli nerušeně pečovat o vejce a svá mláďata, která se líhnou v průměru za 13 dnů.
