Český strakatý pes byl dříve nazýván podle svého zakladatele Horákův laboratorní pes. Jak název vypovídá bylo toto plemeno šlechtěno speciálně pro potřeby Biologického ústavu v Praze, kde bylo využíváno na velké množství laboratorních pokusů. Jeho původ není nijak prastarý a datuje se k roku 1954, kdy bylo vyšlechtěno Františkem Horákem. Ovšem veřejnost se s tímto plemenem seznámila až o několik let později a to v roce 1961 na pražské výstavě. V roce 1980 nastal přelom v jejich existenci, kdy laboratorní ústav už neměl zájem na jejich chovu. Chtěli je předat do soukromých chovů, ale protahování administrativních záležitostí způsobilo, že spousta z nich zemřela stářím a do soukromých chovů se tak dostalo jen pár jedinců. Zpočátku se chov českého strakatého psa setkal z velkým nadšením, které však záhy přešlo v útlum, kdy dokonce hrozilo, že plemeno zanikne. Postupně bylo „papírových“ psů čím dál méně a najít jedince vhodné do chovu bylo téměř nemožné. Naštěstí se pár nadšenců vidiny mít další národní plemeno nevzdalo a tak se český strakatý pes zachoval do dneška. Na jeho chovu se podílí zhruba 20 chovatelských stanic sdružených do Klubu chovatelů málopočetných plemen. Nejenže usilují o jeho vzestup v početnosti a zdraví, ale jejich cílem je i dosáhnout na mezinárodní uznání.
A jak tedy vypadá?
Mnohým lidem připadá vzhledem jako voříšek, ale i pro tohoto pejska je stanoven přísný standart, který vypracoval a navrhl F. Horák. Velikostně se jedná o psy středního rázu, kteří mají obdélníkový rámec a svým celkovým vzezřením působí neúnavně a bystře. Kohoutková výška by se měla pohybovat v rozmezí 40 až 50 cm a váha by se měla pohybovat v rozmezí 15-20 kg. Jeho srst může mít dvě varianty. Buď má srst krátkou a přiléhavou nebo dlouhou, která se jen nepatrně vlní. Stejně jako dva typy srsti jsou uznávány dvě barvy. Buď se setkáme se psy černo-žluto-bílými, kteří mají černý čenich a tmavé oko nebo se psy hnědo-žluto-bílými, kteří mají játrový čenich a světlejší oko. Ideální poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou částí je 1:1, ale přitom je důležité, aby všechny bílé plochy byly tečkovány.
Jejich hlava je klínovitá a uši mají tvar V a jsou poměrně malé. Charakteristikou plemene je, že nemusí mít vždy vyvinuty všechny zuby, ale plnochrupost je brána jako přednost.
Tělo je spíše válcovité, kdy hrudník není příliš hluboký a břicho je jen mírně vtaženo. Ocas je středně dlouhý a měl by být vysoko nesený, není vadou když je zakroucený nad hřbetem.
Jakou má povahu?
Pro českého strakatého psa je typická jeho veselá a temperamentní povaha. Dalo by se říci, že je vhodnou volbou do rodin s dětmi, jelikož je to pejsek neúnavný, vhodný jak na běhání, tak na turistiku. Je také dobře ovladatelný a až na výjimky nemá potřebu být dominantní. Obvykle je velmi inteligentní a snadno se učí. V podstatě by se dalo říct, že jde o nenáročné plemeno ať už se jedná o procházky nebo péče o jeho zevnějšek. Jeho srst má dobrou samočisticí schopnost, ale u variant s delší srstí je vhodné ji pravidelně pročesávat.
Pořízením českého strakatého psa nejenže získáte skvělého společníka, pro kterého budete vždy středem zájmu, ale také vás bude velmi rád doprovázet i při náročnějších turistických výkonech. A třeba již brzo nastane doba, kdy se pejsek se vzhledem „voříška“ dostane do uznávané kynologické organizace FCI.
