Historie
Jak již název napovídá, pochází z Pikardie, což je území dnešní Francie. První vyobrazení podobného honáckého psa se datuje na přelom 18. a 19. století. Ovšem jak a z čeho vznikl je opředeno tajemstvím a dohady. Někteří tvrdí, že má keltský původ, jiní usuzují, že jeho předkové přišli s asijskými nomády a další mají teorii, že vznikl křížením briarda s beauceronem či belgickým ovčákem. Ať už je pravda jakákoli, při svém vzniku musel vynikat odvážností, silou a schopností přežít v drsných podmínkách. Jeho hlavním úkolem bylo za každého počasí převádět stáda na velké vzdálenosti a při tom je nejen chránit a bránit před možnými útočníky, ale také dávat pozor, aby stádo zůstalo pohromadě a aby se mu nějaké kusy nezaběhly. I když se do období světových válek jednalo o plemeno velmi hojné a početné, tak jako u mnohých jiných i zde zasáhla válka a nyní se řadí mezi málopočetná plemena i v zemi svého vzniku. Takže spatřit jej u nás je také vzácnost
Vzhled
Pikardský ovčák zaujme kromě svého „přírodního“ vzhledu také robustností a dobrým osvalením. Výškově je řazen mezi středně velká plemena a v kohoutku se obě pohlaví pohybují kolem 60 cm, jeho váha bývá kolem 30 kg. Další charakteristickým znakem jeho vzhledu jsou přirozeně stojící uši, které vypadají velmi velké, ale podle standardu by neměly přesáhnout 12 cm.
Jeho srst je hrubá, polodlouhá a po celé délce těla včetně ocasu by měla být stejně dlouhá. Barevně se můžeme setkat se psy v barvě šedé, šedočerné či šedé s černými odlesky. Nejsou však výjimkou ani psi šedočervení či plaví. Každopádně by se neměly vyskytovat velké bílé znaky, jsou povoleny maximálně drobné bílé části na okrajích uší a na tlapkách.
Jeho výraz by neměl být zlý, spíše by měl upoutat inteligentním, živým a bystrým výrazem.
Povaha
Jak už to v drsných honáckých podmínkách bývá, jedná se o psa, který je inteligentní a samostatný. Ovšem pro spokojený život potřebuje kontakt s člověkem a v kotci strádá. Je to vyloženě pes jednoho pána, svou smečku respektuje, ale přilne a plně poslouchá jen jednoho člověka. Není to pes vhodný pro začátečníky, jelikož potřebuje pevnou a zároveň laskavou ruku. Je velmi učenlivý, ovšem vždy se musí cvičit s láskou, trpělivostí a respektem k jeho povaze. Nelze jej cvičit tvrdým výcvikem, jelikož by se výcvik s největší pravděpodobností nepovedl. Jako hlídač je velmi dobrý a k cizím lidem nedůvěřivý, u mláďat je nutná brzká a nenásilná socializace, aby z něj vyrostl správný přátelský pes. Díky svému dřívějšímu zaměření to není pejsek k uvázání u boudy či k povalování na gauči, potřebuje pohyb a zaměstnání.
Péče
Oproti jiným plemenům není, co se týče péče, nikterak náročný. Zajistí-li mu majitel dostatek podnětů, pohybu a využití, bude velmi spokojený. Srst stačí sem tam pročesat hřebenem, ale vzhledem k tomu, že má vypadat tak trochu „neupraveně“, není úprava každodenní záležitostí, stačí bohatě jednou za několik týdnů. Takže ve zkratce by se dalo říci, že ke spokojenosti potřebuje pikardský ovčák pouze milujícího majitele, který bude ve smečce vždy alfou a současně mu poskytne pohyb a využití.
