Historie
Původ plemene je nejasný a opředený tajemstvím, stejně jako u většiny starých plemen. Nikdo přesně neví, jak čivava vznikla či kde opravdu má své kořeny. Existuje jen několik legend, z nichž některé jsou podloženy více a jiné méně.
Jedna z legend praví, že čivavy pochází ze psů, kteří byli nazýváni techichi. Podobali se spíše mexickému naháči, jelikož byli větší a mohutnější a hlavně bezsrstí. Jednalo se o psy, které choval toltécký kmen a později Aztékové a Inkové. V podstatě to byli posvátní psi, kteří byli rituálně usmrcováni a obyčejně i pohřbíváni se svým majitelem. Starodávné kmeny totiž věřily, že je bude pes provázet i v posmrtném životě.
Další možnou variantou vzniku je, že se jednalo o psy, kteří přišli na americký kontinent z Asie. Mohli sem být zavlečeni jak cestou přes Beringovu úžinu, tak na lodích. Otázkou zůstává, proč by s sebou cestovatelé brali zrovna malé bezsrsté psíky.
Poslední teorií je, že se jednalo o psy dovážené evropskými kolonizátory. V tomto případě by se jednalo o psy osrstěné a podobné dnešním papilónům.
Ať už to bylo jakkoliv, první záznam je znám až kolem roku 1880, kdy začalo být plemeno prodáváno Mexičany v pohraničních oblastech turistům. Původně se jim říkalo buď mexicko-texaští nebo arizonští psi, podle toho, odkud byli dovezeni. Později se čím dál tím více začali přisuzovat mexickému městu Chihuahua, které leží na jižní hranici s USA. Zhruba ve stejné době se psíci začali dovážet i do Anglie. A zde se paradoxně stal oblíbenější než v zemi původu. První oficiálně uznaní zástupci se začali vyskytovat v prvním desetiletí 20.století. V roce 1965 bylo původně jednotné plemeno rozštěpeno na dva typy a to na čivavu krátkosrstou a dlouhosrstou. A od této doby se jejich chov vyvíjí, rozrůstá a neustále si tento malý čiperný zástupce psího rodu nachází své obdivovatele.
Vlastnosti
Povahově se jedná o psíky inteligentní a pozorné, někdy se ovšem chovají velmi svéhlavě. Jejich sebejistota může někomu připadat až jako troufalost. Málokdy spatříte čivavu smutnou, jedině pokud přijde o svou milovanou osobu, na kterou bývá velmi často citově vázaná. Obvykle navenek vyzařuje radost a hravost. Ke své lidské smečce bez problémů přilne, ale vždy si vybere někoho, kdo jí bude nejbližší. K neznámým osobám se může chovat trochu rezervovaně. Čivava nerada nahrazuje roli hračky, proto je dobré pořizovat si ji do rodin s odrostlejšími dětmi, které už poznají, kdy pejsek potřebuje odpočinek a kdy má náladu s nimi dovádět. S ostatními zvířaty v domácnosti by měla vycházet bez problémů, samozřejmě při zachování obezřetnosti při seznamování.
Vzhled
Jak už bylo psáno výše jedná se o nejmenší uznané plemeno na světě a v současné době jej už žádné nepřekoná. Dle standartu by se váha měla pohybovat v rozmezí 0,5kg – 3kg s výškou do 23 cm. I přes toto široké rozmezí jsou pro chov nejvhodnější jedinci v rozmezí 1,5-2,5 kg. Jejich tělo je nekompaktně stavěno, i když délka těla je o něco větší než jejich kohoutková výška. Nejžádanější je kvadratické tělo, hlavně u samčích zástupců. Hřbet mají rovný a plochý. Ocas mají zeširoka posazený a zakončen špičkou. Pokud se stáčí, je to považováno za vadu. Obvykle je nošen vzhůru.
Hlava by měla mít tvar jablka, kdy čelo je značně široké a kulaté. Jejich krátká tlama by měla vybíhat mírně do špičky. Oči by měly být kulaté a výrazné.
Podle srsti se čivavy rozlišují na dva typy. Krátkosrstá čivava se srstí jemnou, lesklou a na dotek hladkou, která těsně přiléhá k tělu. Srst u dlouhosrstých čivav je delší, jemnější, měkčí a může být mírně zvlněná.
Ve standartu není vyloučena žádná barva ani její kombinace. Dokonce i barva očí může být různá.
Potřeby
Péče o čivavu není zas tak náročná. Krátkosrstou čivavu stačí jednou za čas přikartáčovat měkkým kartáčkem a dlouhosrstou o něco častěji za použití hřebenu. U štěňat je vhodné pravidelně kontrolovat zuby, jestli mění chrup správně. V případě, že nějaký mléčný zub nechce vypadnout a trvalý chrup už je skoro vyvinut, je lepší navštívit veterinárního lékaře.
Ani výchova by však neměla být zanedbána. I malý pejsek mlže napáchat mnohé škody a způsobovat spoustu nepříjemností, proto by měl být základní výcvik samozřejmostí, ať už se jedná o irského vlkodava či malou čivavu. Čivavy patří mezi chápavé psy a snadno se povelům naučí a budou je se zájmem plnit.
Díky svým malým proporcím je čivava dosti nenáročná na pohybovou aktivitu. Alespoň jednu delší procházku denně by však mít měla, samozřejmě vše se musí přizpůsobit aktuálnímu zdravotnímu stavu a fyzické zdatnosti.
Potravě by se měla věnovat také pozornost. Rozhodně není vhodné čivavu překrmovat a měla by i přes své malé proporce dostávat kvalitní stravu, nejlépe pro malá plemena.
Obvykle se jedná o zdravé plemeno, ovšem za nepříznivého počasí je důležité je držet v teple a suchu.
Pořízením čivavy tak získáte oddaného společníka, který vás bude věrně doprovázet, bude se snažit být středem vaší pozornosti a ukáže vám hravost a veselost psího světa.
