Historie
Plemeno Shiba inu je řazeno podle řádu FCI do páté skupiny, která je slovně označována jako skupina primitivních plemen. Primitivní v tomto slova smyslu neznamená málo inteligentní, ale původní přírodní plemeno, do jehož vývoje lidé moc nezasahovali.
Domovinou shiby je Japonsko a je řazeno mezi jedno z nejpůvodnějších plemen, jejichž předkové byli dovezeni na Japonský ostrov zhruba ve 3.stol.př.n.l. O původu jména jsou dvě teorie. Jedna říká, že shiba znamená malý, tento pes opravdu výškou nevyniká. Ve druhém významu shiba znamená křoví, což by odpovídalo jeho využití jako loveckého psa. Shiba byl hlavně pes vesnic, kde nejen vznikla, ale i přežívala krutá válečná léta a díky tomu se nemusela natolik obnovovat jako jiná původní japonská plemena. Na vesnicích však neměli psi jednoduchý život, často spali v nuzných kůlnách a k jídlu dostávali jen zbytky z kuchyní. Proto jsou tito psi dost soběstační a jejich lovecké pudy jsou na velmi vysoké úrovni, díky čemuž si dokázali obstarat k jídlu skoro cokoliv pohyblivého.
Časem se shiby dostávaly z vesnic do bohatšího městského prostředí a v roce 1936 jim byl přidělen titul Národní přírodní památky. Ve své domovině je stále výborným loveckým plemenem, které se specializuje spíše na drobnější zvěř, ale občas se použije i na lov větších zvířat.
Vlastnosti
Shiby jsou psi, kteří se tváří vesele, ale jsou velmi ostražití a za každé situace jednají sami za sebe. Jsou pořádkumilovní a svůj pelíšek si vždy udržují v maximální čistotě. Shiby milují svého majitele, ale nikdy to není oddaná láska, stále si uchovávají část své nezávislosti. Velmi silně jsou u nich zakódovány obrané reflexy, takže už velmi malá štěňata se brání uchopení silným ječením. Proto je nutné již od dětství shiby přivykat na lidskou ruku, aby se z nich nestali divocí psi, kteří by se vyhýbali kontaktu s lidmi.
Shiby nepatří mezi plemena, která by si s radostí hrála s ostatními psy. Jsou to velmi teritoriální psi a dokonce ani rodinná pouta mezi nimi dlouho nevydrží. Nejlépe je na tom asi vztah fena-pes, ovšem i tady probíhají občas konkurenční boje o potravu, majitele či o něco jiného, co zrovna chtějí považovat za svůj majetek.
Pro svou nezávislost a majetnictví se proto shiba hodí pro tolerantní majitele, kteří ocení její nezávislost a individualitu. Za tyto ústupky ale získá veselého společníka, který nikdy nezkazí žádnou legraci, pokud si bude jistý, že vše co považuje za své, není ohroženo.
Vzhled
Když se podíváte do obličeje shiby, máte pocit, že se neustále směje a vzhledem trochu připomíná lišku. Její hlava je utvářena velmi široce, kdy se tlama postupně zužuje. Jejich tělo má kompaktní stavbu, poměr kohoutkové výšky a délky těla je zhruba 10: 11. Jedná se o psa menšího rázu, psi dosahují velikosti kolem 40 cm a feny mají zhruba o 3 cm méně. Ocas je vysoko nesený a zcela stočený nebo srpovitě zahnutý.
Srst shiby je rovná a tvrdá s hustou a jemnou podsadou. Je však povoleno jen málo barevných variant, a to: červená, černá se žlutými znaky, sezamová, černá sezamová a červená sezamová. Vždy však každé zbarvení musí mít světlejší srst na čenichu, lících, spodní části krku, hrudi, břichu a spodku ocasu a končetin.
Potřeby
Díky původnímu vzniku na vesnici a nutnosti přežívat v nejnuznějších podmínkách jsou shiby skromné a nenáročné na stravu. Když je nouze nejvyšší, je schopna postarat se o své přežití a ulovit či sníst cokoliv. Její srst se také přizpůsobila venkovním podmínkám, a proto má zvláštní strukturu, která odpuzuje nečistoty. Více péče je však vhodné věnovat srsti v době línání, vypadává jí totiž velké množství. Výcvik shiby je vhodné kombinovat se hrou, zlým nebo tvrdým zacházením se u shiby ničeho nezíská. Za každým povelem musí vidět nějaký užitek sama pro sebe. Vzhledem k jejím loveckým instinktům je nutné být ve střehu i při poklidné procházce, protože se mohou projevit zcela nečekaně.
