Historie
Není to nijak staré plemeno, jeho vznik se datuje až od 17. či 18. století, kdy vzniklo křížením puliho a pravděpodobně briarda s teriéry. Na výstavě se poprvé jako samostatné plemeno objevil pumi v roce 1935. Ve druhé světové válce mu, stejně jako mnohým dalším plemenům, hrozilo vymření, naštěstí se zásluhou několika nadšenců plemeno zachovalo dodnes. I když je na mnohých výstavách k vidění pouze několik málo jedinců, není tomu tak například v Maďarsku, které je vedeno jako země původu.
Vzhled
Pumi není ani malý ani velký. Je to pes střední velikosti, který v kohoutku dosahuje velikosti od 33 do 48 cm a váhově se pohybuje kolem 10 kg. Jeho srst je zvlněná až kudrnatá se sklonem k tvorbě chomáčů, nikdy však nelíná a neplstnatí. Zajímavě působí jeho vysoko nasazené a vzpřímené uši, které se v horní třetině sklápí dopředu. Jeho hlava je dlouhá a štíhlá, se šikmo uloženýma očima, které by měly být nejlépe tmavě hnědé. Celé vzezření doplňuje ocas, který je v kruhovém oblouku nošen nad zádí. Celkově by měl pes působit lehkým dojmem s dobrým osvalením a živým, energetickým pohybem. Pumiho je možné potkat v několika barevných provedeních. Nejčastěji je možno se setkat s břidlicovými či šedými odstíny, povoleny jsou však i černé, žluté či bílé. Ať už je barva jakákoli, musí být srst na celém psu jednobarevná.
Povaha
Pumi není pes pro každého a jeho koupě by měla být dobře promyšlena. Není vhodný pro majitele, kteří jej chtějí jen jako doplněk nebo jako mazlíčka pro volné chvíle. Je to velmi činorodý a živý pejsek s velkou dávkou temperamentu. Jelikož je řazen mezi pastevecké psy, je potřeba počítat s povahou tomu odpovídající, proto potřebuje jak prostor, tak zaměstnání. Nemusí se jednat přímo o pasení ovcí či kachen, které vykonává nejraději, ale je možné ho využívat například ve sportovní kynologii. V dnešní době není problém soutěžit třeba v agility či coursingu. Důležitá je však správná výchova a vedení k těmto aktivitám.
Dobré je také vědět, že oproti jiným plemenům pase štěkotem, proto se jedná o trochu hlučnějšího pejska. Psi bývají méně mazliví než feny a také mnohem tvrdohlavější, ale všechny tyto vlastnosti se dají správnou výchovou eliminovat. Z těchto důvodů je pumi vhodnější pro zkušenější chovatele, kteří již nějakého psa měli.
Péče
Pumi není nijak zvlášť náročný. Nejdůležitější je asi složka aktivní, psi vyžadují pořád nějaké zaměstnání a zábavu. Úprava srsti je poměrně snadná a zvládne ji většina majitelů sama doma. Je dobré ji česat alespoň jednou za týden a vytrhávat chlupy ze zvukovodů. Dále se pro úpravu používá stříhání a trimování rukou. Před výstavou je samozřejmě nutná úprava poněkud důkladnější a preciznější.
Jednoduše řečeno, hledáte-li aktivního společníka, se kterým chcete aktivně sportovat, je pro vás pumi dobrou volbou.
